Touhy přání

Nepatřím do tohoto století
je to snad prokletí našeho rodu šlechtického
já i má matka chtěly bychom návrat do života
století šestnáctého

Žila bych v horách...
chovala zvířata...
pekla bych chleba...
hladila koťata...

Sbírala bylinky a lesní plody
poklady našich krásných hor
zahnala koníka do ohrady
když zdola ze vsi z kostelíka
zaslechla bych chór

Já s matkou, spolu ve svornosti
pečovaly bychom o náš práh
a bratr s mužem
chodili by kovat koně po horách

Kovářská víheň a chlebová pec
pod kamny v ošatce sedí husa na vejcích
žádný kvalt a ze stresu klec
kolem jen láska, mír a smích

Tak se snažím lásku a mír držet doma
smích vůkol lidem rozdávat
křížek udělám  než zkrojím pecen chleba
vím, nelze myslet na návrat