Otevři náruč ...

30. března 2011  ezi z Chattannoga píše Arie..., 
   

Otevři náruč ...

říkala jsem vždy své sestřičce milé

nikdy se nezříkej, až přijde ta chvíle

kdy láska procházet bude blízko tebe

kdy nadosah bude i pro tebe nebe

tak ted zvedni ruce o objímej za sebe

už se nedívej co bylo bylo, nevrátí se už

a po tvém boku silný muž milovat tě bude

a tebe ochrání a tak buď šťastná s ním

až za hranice poznání dej co máš, dej sebe

a vše vem co dává to je láska, ta pravá

a já jsem s tebou má nejmilejší

tam u tebe i v zemi zdejší

jsem z tebou srdcem i myslí i duší

a přeji ti víc než tušíš

vždyť i ty jsi při mně vždy pevně stála

když jsem se bála, plakala

a byla sama víc než se komu zdálo

a ty jsi ruku podala, srdíčko, slovo

to není málo ty jsi u mě stála

a teď při tobě stojím já

a říkám buď šťasná princezna

Ach, sestřičko...

30. března 2011 aria.z.elesmery      

Co jsem to provedla sestřičko milá

sebe jsem zradila

vše co jsem zavrhla

a zamkla do temného žaláře

všechno je zbořeno

pohledem do tváře úsměvem

a pohlazením

nechci už zklamání

řek, že mě ochrání

jak věřit vikingu

že nepřijde plenit

nevstoupí jak do ringu

když bude chtít vejít

Pomoz mi sestřičko!!!

začaruj něhu

bojím se i maličko

seběhnout k břehu

sáhnout si do vody živé

bojím se sestřičko

až přijde ta chvíle

Povídání s Pánem Rihanem

29. března 2011  aria.z.elesmery      

Já jsem jen sama

já nejsem osamělá

Snad říkám slova příliš smělá

Má samota je spása

Já nezoufám si po příchodu domů

Já volám páni to je krása

mám čistý stůl i podlahu

Na stole sklenku vína

na zášť já nemám povahu

A úsměv není dřina

Vím Pane Rihane že býváš se mnou v mysli stále

Až správná doba nastane

příteli, řeknu jen pojď dále

Nyní jen děkuji a polibek posílám

Číče se věnuji, na tebe vzpomínám

Pán Rihan, Arie

29. března 2011  Pán Rihán      

V samotě bolesti poznáváš bolest samoty

a taky nalézáš klid míru a mír klidu.

Ty nikdy nejdeš sama.

Křikni.

To není ozvěna,víš ?

Jdu vedle tebe, odpovídám.

Slyšíš ?

Zpívám s tebou.

A nejsem sám

Ten dvojhlas znáš.

Už bude líp (Povídání s Pánem Rihanem)

7. března 2011 aria.z.elesmery 
    

V samotě bolesti své léčím

víš, samota mi svědčí

Teprve poznávám klidu mír a míru klid

A nechci lásku ten pomíjivý cit

Nazvu ji Neštěstí

Je plná bolesti

Sype ji po lukách, vnáší ji do domu

Zepředu

Zezadu

Cítím z ní pohromu

Je plná jedu s tím já nic nesvedu

Tak nastavím já slunci tvář a toulat se budu

Né, nejsem hříšník ani nemám svatozář

Jen k lásce zády se točit budu

Psaní milované sestře

Psaní milované sestře (aria.z.elesmery, 06. 12. 2010 )

V Chattanoga je také chlad...

Což nemáš tam teplý hrad?
Kdepak máš muže?
Proč jsi sama?
Což odjel někam bojovat?

Ach sestřičko...

Já z dálky suším Tvoje slzy
Proč musel odjet už tak brzy?

Ach milá...

I já jsem touhy zakusila
Vím, o čem sníš nad ránem
Vždyť máš být s Pánem Rihánem
Vaše těla propletená v keltské spirály
Jedno tělo
Jedna duše
Dvě propojené mandaly

Ach...

A Ty jsi sama
On někde dáli
Prázdné srdce
A oči
Pálí

Srdce bije jen vteřinami

Srdce bije jen vteřinami (ezi píše Pánu rihan, 06. 12. 2010 )

Je mi tak nějako chladno
v této opuštěné zemi
Sny mé končívají
příliš brzy nad ránem
Snad jen proto
aby se změnily
v myšlenky pošetilé
Tak srdce nebije
jen tiká vteřinami
Vše zdá se jaksi nekonečné
I zlom noci v ráno
V ráno co stejně přinese
den další pocity osamělosti
Neříkejte nejste sama
oba víme jak to je
a pak
také to odloučení se propadá
do roklin
které lemují cestu k Vám
V Chattanoga je také chlad
Není jen zvenčí
nepřízní počasí
Je to chlad vnitřního stýskání
Té nekonečné touhy
Počítám dny návratů
Dny se krátí
Myšleny jsou jak tenká přediva
Nit je slabší a slabší
Jen stěží ji provlékám jehlicemi
vzpomínek
Mám strach Pane
zda vás ten svetr bude hřát
Západní vítr přináší změny
Tak nějak věřím
brzy od tam začne vát
Očekávejte můj návrat

Pro Pána Rihán

10. listopadu 2010 | aria.z.elesmery | 
     

Tvůj hold já přijímám

Vítám tě a zdravím

V mé zemi tě ráda uvítám

to ze srdce ti pravím

Tvojí pomoc ráda přijmu

ve zlém okamžiku

Nikdy nic nás neporazí

když budem státi v jednom šiku

Slibuji, že nedotku se nikdy!

Vaší kliky zlaté

Jsi mužem milé sestry mojí

to pouto je mi svaté 

Já dosáhla jsem svého cíle

dneska už to vím

My spolu prožijem příjemné chvíle

Vždyť tys švagrem mým

Budete oba mí nejmilejší hosti

štěstí já poznám ve vaší společnosti

Až přijdou děti a já budu teta

Zlíbám jim ručky, po smutku bude veta

Do Alagaezie

Do Alagaezie (Pán Rihan, 09. 11. 2010 )

Královno mocná
Elesmery vládkyně
Klaní se před Tebou Pán Rihan
Aby ti dík svůj vyjádřil,
že sestrou zveš tu
které srdce svěřil.
Tu, které jeho láska patří
až do skonání dnů.
Pán Rihan, teď nabízí ti přátelství a pomoc,
když zloba objeví se na úpatí Beor
S tvou sestrou ruku v ruce sejdou z hor
by s tebou stáli v jednom šiku.
Jen na zlatou kliku nesahej do jejich srdcí
ta klika je druhým zařeknutá,
odejdeš z hlavou sklopenou a neobutá

Přiznání Arii z elesmery...

10. listopadu 2010 ezilifreda |                

Přiznání Arii z elesmery... (ezi.../je to tak.../, 09. 11. 2010 20:50)

Ne Arie, proč do ústraní
Proč plaché pohledy mít očí laní
Jen odčaruj sny co nepatří ti
Na louce trhej jiné kvítí

I pro tebe vykvete květ zázraků
i pro tebe bude nebe bez mraků

A slunce zazáří tak zlatě
Pohár jeho zlatý naplním
ti vrchovatě

Pij víno z vinic milenců
Zaplétej břečťany do věnců
Tichá a skromná ne v chrámu
ale pod oblohou
přej si svá přání
která přijít mohou

A nepřekračuj smutné řeky tok
To raděj skákej přes potok
a směj se moje milá

I já po dlouhé dny a noci tmavé snila
Věř mi
Než dostala jsem darů dar
Než oslovena slovy pár
Poprvé jsem se rděla
Teď tajemství milá sdělím ti
On celý mi patří
a já mu patřím celá

Ach Arie co říci, když sny máš pošetilé
Co říci té, milejší mi než milé
Lhát Arie se nemá

Jsem-li já vyvolená
Já jsem

Já jsem Rihanova žena

Psaní z Alagaezie

 

Proč chci mít tolik, když stačí mi málo?
Proč se mi sestřičko, zas o tom zdálo?
Proč sen co zdál se nad ránem
Byl spoután s Pánem Rihánem?

Vždyť nemiluji, toho muže!!!

 Já nechci toužit!
Chci jen spát…
Proč musím se v spánku do snů hroužit?
Po cizích krajích putovat…

Já chtěla bych mít malé obydlí
Pod vrcholky Beorských hor

Kam lidská noha nevkročí...

Kde jenom zvěř se usídlí
Tam nedosáhne lásky hladomor

Pomoz mi sestřičko kouzelnice!!!

Podej mi do rukou zlatou číš
Čarovný nápoj dej mi pít
Snad bylo by lépe překročit řeku
Srdce a touhy utopit

Ty víš...
Nechci se vrátit zpátky již…

  aria.z.elesmery

Arii i pro tu jenž ji jméno vzala

Arii i pro tu jenž ji jméno vzala (Ezi pro ...nejen - 15. 10. 2010 )

já?
A nutila Pána Rihan
vždyť to on vztáhl ruku...
A na co vojsko
na co v zbroji tolik pluků
a na co meč Artuše
a vím já? Co elfka tuše netuše
mi píše a co se domnívá???
Na co posílá slova ohnivá
a nač slzami smáčí líce
je Pán Rihan a já
a nic více
půjde, kam já půjdu
netřeba mi svodů
a netřeba nám dvěma ani doprovodu

Chceš sestrou mi být a podat ruku?
Proč tedy lásku moji chápeš jako svoji muku...

Odpověď Ezilifredě, z Alagaezie

Ezilifredo (aria.z.elesmery, 15. 10. 2010 )

Skutečné jméno elfka nikdy nevysloví
možná ho nezná ani, kdo ví...
Tak nenuť Pána Rihana
Tvá zkouška, mohla by býti prohraná

Nechci aby vybledla tvá bytost
nejen já bych pocítila lítost
Však dělí mě nekonečné vzdálenosti
od lásky i od radosti

Krásná Ezilifredo
dálka nás dělí jako mor
Ty jsi v zemi Chatanooga
Já pocházím od Beorských hor

Myslíš, že Pán Rihan by o lásku mou stál?
Věky, tu dálku za mnou by putoval?
I kdyby...
Pak...
Šla bys za ním s vojskem
vyzbrojeným meči, nebo kyji

A proklela celou Alagaezii
Zrodila by se zloba
závist
nedůvěra
Tak zemřela by Alagaezie
i Elesméra

Já raděj navštívím zemi tvoji
tam štěstí slzy moje setře
snad věčnost vzdálenosti spojí
Stisk našich rukou bude upřímný
jako sestra sestře

Dopis Arii, z Chatanoogy

(ezi...jen tak, 14. 10. 2010 )

no tak...
tak vyslov Arie své jméno
možná, že bude odstrojeno
dříve než já
v náručí Pána Rihana :-¨))
a za co a proč
chceš být stíhána
za to co nemáš?
a za to, že přeješ si
by vybledly mé stíny
snad netrápí tě splíny
lásky z prázdného poháru
jen rada
nesedej elfko
do ze snů utkaného kočáru
a...
to já s Pánem Rihanem
srdcem i tělem spývám
a nejsi tu
marně se kolem dívám...

a věř mi, patří mi každičká
chvilka toho blaha
a venku je chladno
tak ustroj se, jsi-li nahá...

Pán Rihan musí býti můj...

 (aria.z.elesmery, 14. 10. 2010 )

Pro pána Rihana
chci být i stíhána
Svatou inkvizicí
Pán tajemný a milující...
Ach..., pro pána Rihana
už nechci býti neznámá
Pro něho dopustím se zpronevěry
Já, Aria z Elesmery
Blednoucí stopy ať si hledá
krásná Ezilifreda
Mám ho já, ve svém náručí
a nahá...

Věř mi, jsem na vrcholu blaha

Chattanooga

Ezi.f, (Pán Rihan, 13. 10. 2010 22:56)

Kde z věže kostela bijí zvony.
Jen malý kousek proti vodě
po dláždění a dvorku štěrkem sypaném,
Tak tam je Chattanooga.
Tam neztrácí se spása. Tam se nalézá.
Lichá je každá žalu slza
Jen slzy štěstí rosí víčka.
Slza tam polibkem se stírá.
tam radostí se srdce svírá.
V červeném na stole svítí svíčka.

Vzkaz pro ¨Pána Rihan

Vzkaz pro ¨Pána Rihan (ezi.f, 13. 10. 2010 )

Pán Rihan, odvezte mne
tam, jak jste to říkal?
Do Chatanoogy?
Je to daleko a je to proti času,
možná tam, pane,
najdeme poztrácenou spásu.
Bijí tam zvony
tak jako z věže onoho kostela?
Tu slzu poslední
tu jsem už zastřela.

Hříchy mi šeptáš

Hříchy mi šeptáš (Pán Rihan, 09. 10. 2010 )

Hříchy mi nešeptej
hříchy mi křič
volej je nahlas v nocích
kdy nehledá se sen
v dotycích něžně odvážných
zhýralých až se tají dech.
Ještě je cítím na prstech.
Anděli Ty můj nestrážný
v nocích kdy sen se nehledá
zůstaň mi strážným ďáblem.
To se dá.

Hříchy ti šeptám

Hříchy ti šeptám ( e z i , 08. 10. 2010 )

Hříchy ti šeptám
Potají

Co ve snech se nezdají
ni v nocích zhýralých

Hledáš je všude
v dotecích odvážných

A já jsem tvůj anděl

Tvůj anděl
nestrážný