Noční, fernetová...

Právě jsem přišla z hospody

né,
jen ferneta dala jsem si kapičku
jen tak doma
pro radost v srdíčku
a čekám na na svoje Rajčátko
co vrátí se za krátko
uvaří mi kafíčko
řekne mi moje Janičko
a potom směle
přilehne ke mě do postele
a vyprávět bude mi příběhy dávné
co staly se kdysi, na zemi

Vám, však už neřeknu víc
však víte, co chtěla jsem říct...

Dnes nežádám o pomoc
jen přeji vám dobrou noc
a lásku z dob dávných
tak,

jak

jsem

ji

poznala

já

Atmosféra starých věcí

Miluju staré půdy
a truhlice, dávno neotevřené
já klidně poženu své brdlavé údy
po schodech, když na půdu jsou dveře pootevřené

Pak s úctou si prohlížím album starých fotek
zasněná zkouším prsten s rubínem
Já cítím starých časů dotek
příbuzní, by prohnali to komínem

Všem neviňátkům

   

Já vím, že bylo to, jest a zase bude
zlí lidé jsou zkrátka všude
Já však ptám se PROČ???
Proč tráví děti
jejich vlastní máma
Proč týrá děti bitím z rána
až do večera je hladem trápí
A lidé kryjí zraky kápí
dělají že nic se neděje
Kam zmizela láska, víra, naděje...
Nechápu tohle, na mouvěru
že najdu kotě v kontejneru
a štěně pohozené v lese
Tak sakra lidi!!!
Probuďte se!!!
V případech mnohých
stačilo jen se dívat kolem sebe
A zachrániti dobré nebe
Honzíka, Filípka, Terezku, Aničku
a spoustu dalších neviňátek
Stačilo možná jenom vyjít z vrátek
a jedním telefonem na sociálku, policii
nenechat drobotu nějaké zmiji
Ať je to ptáče, pes, či kočička
chlapeček, nebo holčička
slepec či vetchá babička
Ti všichni chtějí lásku, pohlazení
Stačí jen nezavírat oči
Nebránit se probuzení !!!

Chceš spatřit štěstí?

Veliký hrneček s bílými puntíky
krásně mi voní v něm lahodné bylinky
Oběma rukama jeho bříško obejmu
A zasním se...

Tak jako když jsem byla malá
a na princezny si hrála

Zasním se po druhé...
Přikápnu kapku slivovice k bylinkám
Já vím, že se to nemá
Ale je tu zima

Zasním se po třetí...
Otevřu knížku mladé básnířky
Začtu se do krásných slovíček
A malou škvírkou pod dvířky
uvidíš štěstí a zelený hrníček

(S díky Ezilifredě)

Klubíčka života

Nitku po nitce
klubíčko za klubíčkem
splétám

Cinkají jehlice...
Jako dva rytíři ve zbroji
Jak Ovčí babička v pohádce
Ať chutě nahlédne
kdo vlka se nebojí

Barevná klubíčka
tak jako duha
Nitka se odvíjí
první i druhá

Košíček s klubíčky
Babičky písničky
Vesnička
která mi byla tak blízká
Však řeka života
klubíčka odmotá...

A mě, se babičko
po Tobě stýská

Čas Dušiček

Čas dušiček

Čas svíčiček

Čas vzpomínek

Čas slziček

Za duše zkřehlé
Za duše nejbližších
Co v chvílích nejtěžších
jsou stále s námi

Za duše babiček s pekáčem koláčů
Za duše matiček tiše si popláču

Tisíce světýlek, na cestu svítí
maličký plamínek a spousty kvítí

Zvláštní je dnešní noc

Tajemná...

Mrazivá...

Mé srdce jak plamínek
stejně se zachvívá

Úsměv

S úsměvem jde všechno líp
je stará pravda, žádný vtip
Nevíme nikdo dne ani hodinu
snažme si užít každičkou vteřinu

Mé srdce bije pro pejska a kočičku
Pro pár dobrých přátel

kytaru, písničku
Pro brášku a maminku

Ti jsou mI nejbližší
vždy najdou chvilinku

vždy pláč můj utiší

Pro domov, krajinu
Vinu i nevinu
V potůčku pro mřenku
Pro hodnou stařenku
Pro výlet do Šárky
Pro mámy s kočárky
Pro slunce, pro měsíc
Pro kluka z Nemanic
Pro radost ze slunka či z deště
a kdoví, pro co ještě...

Pro vše je nutné, málo kdo tuší
úsměv a věta dnes Ti to sluší

Úvaha o životě a smrti

Já například, nikdy bych se nezabila
neb maminku bych tím jistě zahubila
Né, není to jen fraška
zaplakal hořce by můj mladší bráška
Ať přeberu vše zdola i zezhora
zarmoutila bych i kamaráda Viktora
Neb 20 let již se mnou kamarádí
tenkrát jsme ještě byli mladí
Nesetkávám se mnoho se slušností
víc hrubostmi mě lidé hostí
Nouze a Bída návštěvy své u mě střídá
nic platno, že dveře vlčák Blondi hlídá
Stejně si sednou ke stolu
někdy i svorně pospolu...
Na fenu křiknou "Na místo!!!"
Zabydlely se najisto...
I když to vím, že jde to z kopce
nepláču doma na pohovce
Nečekám na zázrak, ni na smrt
ten život není jenom na prd
Stačí i procházka do lesa
tam hned dušička zaplesá
Vím, říkáte si běž s tím do háje
lépe než dopekla je jíti do ráje
Tak neklesejme na mysli
Všem nám to jednou Pán Bůh vyčíslí...

P.S. Jestli má svět jí tedy do - slušně do zadele
Tak tedy směle vlezu do postele
Pak ať se stane to, co má se stát
Já na věčnosti budu sladce spát

Do nebe

Sedni a vzpomínej na maminku, má maličká
věř mi že vidí tě, nahoře z nebíčka
Nesmutni, neplakej, to nebyla by ráda
Trápí to maminku, když dceruška strádá
Nemutni, neplakej, však myslí na Tebe
pošli jí polibek nahoru do nebe

Smutný večer

Některé večery jsou plné smutku
vylezou příšery odevšad, vskutku
V almarách spící se kostlivci vzbudí
Prázdnota na duši strašlivě studí

Nevidíš na slunce, zmizelo nebe
smutek a samota děsivě zebe
Už není úniku, když člověk je na dně
pohltí tebe, počká i na mně...

Co je to duha?

Co je vlastně duha?
Jen přelud
odraz slunce, vody
Já raděj vlezu do hospody
sama

Jen sama sobě budu dělat druha
Růženka staví před nás mok pěnící
Sklenka první, potom druhá
zahání žal
kdopak by je počítal...

Co je vlastně duha?
Tak že jen nalámaná barevnice
Co v mlze si koupe líce
Vlastně je to podvodnice

Mé barvy dávno stářím zbledly
a duha bývá málo kdy
i moje oči věkem zšedly
už nedohlédnou na hvězdy
Tak otáčím svou duši zpátky
jak pany, jednu za druhou
Jdu hledat barvy do pohádky
a podívat se za duhou

Bible

Řekni mi maminko
copak to čteš?
co v staré knížečce obdivuješ?
proč knížku s křížkem
před světem schováváš?
co je to maminko?
čeho se obáváš?

Bojím se dcero má
lidského posměchu
že čtu si v bibli
pro duše potěchu
ta knížka s křížkem
dnes není moderní
lidé v nic  nevěří
a jsou si lhostejní

Až lidé přestanou
bibli číst úplně...
co potom maminko
na světě nastane?
jen závist a nenávist
bolest a trápení
za naše chování
svět se nám odmění

Neboj se maminko
vždyť tě to těší
ne každý člověk
na světě hřeší
předčítej prosím
ta moudrá slova
co čtou se od věků
znova a znova

Pro smutné anděly

Nezoufej děvčátko když je ti teskno
když nad hlavou havraní křídlo ti plesklo
poslouchej co ti tví přátelé říkají
jak zvou tě do houfu jak na tebe mávají

Rozhrň už závěsy stuchlinou páchnoucí
ať zmizí už temnota ty hřej se na slunci
dívej se na svět tak jako my-zvesela
vím že ti zahraje andělská kapela

Když andělům někdy do smíchu není
a černá hmota ničí jim snění...
jsme s tebou Anděli a když jsi v tísni
otevři počítač a honem nám písni

Vzpomínky na dětství

Vzpomínám si na chaloupku v malé vesničce
jezdívala jsem tam ráda ke své babičce
voněly tam buchty, kyselo a bramborák
pro uhlí se chodívalo dolů pod barák

Pod zahrádkou za plotem tekl potok malý
a tam jsme si s dětmi ze vsi spokojeně hráli
pod kořeny vrbičky lovili jsme rybičky
někomu občas ráček chytil ukazováček

Zmáchaní a unavení, domů se nám nechtělo
babička nás volávala hnedle jak se setmělo
do postele zahnala nás,  velké raubíře
ta vesnička jmenuje se krásně...

Uhlíře

O lidské duši

Co je to duše?
Jen mlhavý opar který v těle přebývá
A proč jí nevidím?
Protože je křehká, tak se ukrývá
Ona se bojí?
Nebojí, jen nechce býti spatřena
Je škaredá? Nebo stařena?
Ošklivá?
To věru není, však jsem si velmi jistá
že duše lidská není vždy jen čistá
Tak duši lze ušpinit?
S takovou duší lze se narodit?
Při zrození člověka duše vždy bez poskvrny je
však záleží jen na něm jak o ní pečuje
Hříchy člověka na duši se odrazí?
Jak poznáš zlo?
Kde se zobrazí?
Hříchy se přeci v očích zobrazí
pohled do zlých očí až v kostech zamrazí
Je možné duši odpomoci
by zlo nemělo ji již ve své moci?
Jen člověk sám se musí kát
všeho zla se varovat
konat dobro v každé době
by s čistým svědomím žil
a s čistou duší spočinul
i v hrobě...

Dvě stejné ženy

Jsme dvě stejné ženy...
jedné matce narozeny
v jeden den a v jedné vteřině
k stejnému prsu přiloženy
spáváme spolu v jedné peřině

Jsme dvě stejné ženy...
však různé máme přátele
první vzývá v masce noci
tajemné síly ku pomoci
druhá s láskou vstává vesele

Jsme dvě stejné ženy...
tak proč jsme každá tolik jiná?
jedna je pilná od časného jitra
druhá je líná, vše až zítra
kdopak mi vysvětlí čí je to vina?

Jsme dvě stejné ženy...
obě jsme jedna dcera jedné matky
nemůžem být jedna druhou vyhoštěny
jsme v jednom těle dvě různé ženy
svádíme boje, jsou to jatky

Jsme dvě stejné ženy...
každá máme v duši citů změť
kdy budem jedna druhou políbeny?
jsme stejné a tak jiné ženy
kde najdu Bože odpověď

Rodiče a děti

Někdy myslím na své dětství
když jsem byla maličká
maminka dřela v hospodářství
já hlídala jsem bratříčka

A přece lidé milí
maminka si pro nás našla chvíli
i když měla těžkou práci
věděla že nezájem se nevyplácí

S bratříčkem si povídala
se mnou si zazpívala
pohladila vlásky
dělala to z lásky

Dítě všechno jinak vnímá
jeho dušička je jiná
ví kam chodí skřítci spát
s vílami si chodí hrát

Rozvíjejme v našich dětech
fantazii,tvořivost
časem nám tu péči vrátí
budou nám jen pro radost

Až nám vlasy stářím zbělí
obavy mít nebudem
nezůstanem osamělí
po žebrotě nepůjdem

Touhy přání

Nepatřím do tohoto století
je to snad prokletí našeho rodu šlechtického
já i má matka chtěly bychom návrat do života
století šestnáctého

Žila bych v horách...
chovala zvířata...
pekla bych chleba...
hladila koťata...

Sbírala bylinky a lesní plody
poklady našich krásných hor
zahnala koníka do ohrady
když zdola ze vsi z kostelíka
zaslechla bych chór

Já s matkou, spolu ve svornosti
pečovaly bychom o náš práh
a bratr s mužem
chodili by kovat koně po horách

Kovářská víheň a chlebová pec
pod kamny v ošatce sedí husa na vejcích
žádný kvalt a ze stresu klec
kolem jen láska, mír a smích

Tak se snažím lásku a mír držet doma
smích vůkol lidem rozdávat
křížek udělám  než zkrojím pecen chleba
vím, nelze myslet na návrat

Navádění k lumpárnám

Dnes mám vcelku milý den
i když je mi zima
jak chlapec partou naveden
i ve mě čertík dřímá
mám chuť se městem rozběhnout
na zvonky lidem zvonit
s kytarou do knajpy usednout
a se štamgasty popít
už slyším: Tak se chová žena?
Měla by jsi se ovládat!
A být jak Eva z ráje vyhošťená?
na smích si žádost podávat
Žiji svůj život teď  a tady
když mám chuť na smích chci se smát
a prožít život bez nálady?
nechci se slepým stádem stát
Tak přátelé mí, pojďte se mnou
a na to berte zřetele
že blbnout budem jako malí
a budem skákat s postele
až vezme na nás soused koště
že hlučíme a rušíme
my odbydem ho tímto prostě
že se rádi bavíme.

Voják a matka

Proč chceš být vojákem?  Ptala se máma
chci pušku s bodákem, hodnost kapitána
jen v první linii budu vždy stát
ničeho, nikoho nechci se bát

A co tvé svědomí? Dí máma dál
Střelil jsi vojáka co proti tobě stál
nebo ho zezadu zbaběle popravíš?
copak mi na tohle chlapče můj odpovíš?

Vojáci, mámo v poli se bijí
kdo střelí dřív, toho nezabijí
Výstřely kolem a válečná vřava
vítěznou armádu nemine sláva

Jak myslíš chlapče můj, já jsem jen žena
i vítězná armáda může být poražena
jak kulku zbloudilou "cosi"zabít nutí
vítězné vojsko čas uvrhne v zapomenutí

A co mi na to teď odpovíš synu?
než dožít se porážky ať raději zhynu
Až pohltí mě studená bezedná jáma
nezapomene na mě má zlatá máma