pátek 12. února 2016

Otevři náruč ...

30. března 2011  ezi z Chattannoga píše Arie..., 
   
Otevři náruč ...

říkala jsem vždy své sestřičce milé
nikdy se nezříkej, až přijde ta chvíle
kdy láska procházet bude blízko tebe
kdy nadosah bude i pro tebe nebe
tak ted zvedni ruce o objímej za sebe
už se nedívej co bylo bylo, nevrátí se už
a po tvém boku silný muž milovat tě bude
a tebe ochrání a tak buď šťastná s ním
až za hranice poznání dej co máš, dej sebe
a vše vem co dává to je láska, ta pravá
a já jsem s tebou má nejmilejší
tam u tebe i v zemi zdejší
jsem z tebou srdcem i myslí i duší
a přeji ti víc než tušíš
vždyť i ty jsi při mně vždy pevně stála
když jsem se bála, plakala
a byla sama víc než se komu zdálo
a ty jsi ruku podala, srdíčko, slovo
to není málo ty jsi u mě stála
a teď při tobě stojím já
a říkám buď šťasná princezna

Ach, sestřičko...

30. března 2011 aria.z.elesmery      

Co jsem to provedla sestřičko milá
sebe jsem zradila
vše co jsem zavrhla
a zamkla do temného žaláře
všechno je zbořeno
pohledem do tváře úsměvem
a pohlazením
nechci už zklamání
řek, že mě ochrání
jak věřit vikingu
že nepřijde plenit
nevstoupí jak do ringu
když bude chtít vejít
Pomoz mi sestřičko!!!
začaruj něhu
bojím se i maličko
seběhnout k břehu
sáhnout si do vody živé
bojím se sestřičko
až přijde ta chvíle

Povídání s Pánem Rihanem

29. března 2011  aria.z.elesmery      

Já jsem jen sama
já nejsem osamělá
Snad říkám slova příliš smělá
Má samota je spása
Já nezoufám si po příchodu domů
Já volám páni to je krása
mám čistý stůl i podlahu
Na stole sklenku vína
na zášť já nemám povahu
A úsměv není dřina
Vím Pane Rihane že býváš se mnou v mysli stále
Až správná doba nastane
příteli, řeknu jen pojď dále
Nyní jen děkuji a polibek posílám
Číče se věnuji, na tebe vzpomínám

Pán Rihan, Arie

29. března 2011  Pán Rihán      
V samotě bolesti poznáváš bolest samoty
a taky nalézáš klid míru a mír klidu.
Ty nikdy nejdeš sama.
Křikni.
To není ozvěna,víš ?
Jdu vedle tebe, odpovídám.
Slyšíš ?
Zpívám s tebou.
A nejsem sám
Ten dvojhlas znáš.

Už bude líp (Povídání s Pánem Rihanem)

7. března 2011 aria.z.elesmery 
    
V samotě bolesti své léčím
víš, samota mi svědčí
Teprve poznávám klidu mír a míru klid
A nechci lásku ten pomíjivý cit
Nazvu ji Neštěstí
Je plná bolesti
Sype ji po lukách, vnáší ji do domu
Zepředu
Zezadu
Cítím z ní pohromu
Je plná jedu s tím já nic nesvedu
Tak nastavím já slunci tvář a toulat se budu
Né, nejsem hříšník ani nemám svatozář
Jen k lásce zády se točit budu

Psaní milované sestře

Psaní milované sestře (aria.z.elesmery, 06. 12. 2010 )

V Chattanoga je také chlad...

Což nemáš tam teplý hrad?
Kdepak máš muže?
Proč jsi sama?
Což odjel někam bojovat?

Ach sestřičko...

Já z dálky suším Tvoje slzy
Proč musel odjet už tak brzy?

Ach milá...

I já jsem touhy zakusila
Vím, o čem sníš nad ránem
Vždyť máš být s Pánem Rihánem
Vaše těla propletená v keltské spirály
Jedno tělo
Jedna duše
Dvě propojené mandaly

Ach...

A Ty jsi sama
On někde dáli
Prázdné srdce
A oči
Pálí

Srdce bije jen vteřinami

Srdce bije jen vteřinami (ezi píše Pánu rihan, 06. 12. 2010 )

Je mi tak nějako chladno
v této opuštěné zemi
Sny mé končívají
příliš brzy nad ránem
Snad jen proto
aby se změnily
v myšlenky pošetilé
Tak srdce nebije
jen tiká vteřinami
Vše zdá se jaksi nekonečné
I zlom noci v ráno
V ráno co stejně přinese
den další pocity osamělosti
Neříkejte nejste sama
oba víme jak to je
a pak
také to odloučení se propadá
do roklin
které lemují cestu k Vám
V Chattanoga je také chlad
Není jen zvenčí
nepřízní počasí
Je to chlad vnitřního stýskání
Té nekonečné touhy
Počítám dny návratů
Dny se krátí
Myšleny jsou jak tenká přediva
Nit je slabší a slabší
Jen stěží ji provlékám jehlicemi
vzpomínek
Mám strach Pane
zda vás ten svetr bude hřát
Západní vítr přináší změny
Tak nějak věřím
brzy od tam začne vát
Očekávejte můj návrat