pátek 12. února 2016

Otevři náruč ...

30. března 2011  ezi z Chattannoga píše Arie..., 
   
Otevři náruč ...

říkala jsem vždy své sestřičce milé
nikdy se nezříkej, až přijde ta chvíle
kdy láska procházet bude blízko tebe
kdy nadosah bude i pro tebe nebe
tak ted zvedni ruce o objímej za sebe
už se nedívej co bylo bylo, nevrátí se už
a po tvém boku silný muž milovat tě bude
a tebe ochrání a tak buď šťastná s ním
až za hranice poznání dej co máš, dej sebe
a vše vem co dává to je láska, ta pravá
a já jsem s tebou má nejmilejší
tam u tebe i v zemi zdejší
jsem z tebou srdcem i myslí i duší
a přeji ti víc než tušíš
vždyť i ty jsi při mně vždy pevně stála
když jsem se bála, plakala
a byla sama víc než se komu zdálo
a ty jsi ruku podala, srdíčko, slovo
to není málo ty jsi u mě stála
a teď při tobě stojím já
a říkám buď šťasná princezna

Ach, sestřičko...

30. března 2011 aria.z.elesmery      

Co jsem to provedla sestřičko milá
sebe jsem zradila
vše co jsem zavrhla
a zamkla do temného žaláře
všechno je zbořeno
pohledem do tváře úsměvem
a pohlazením
nechci už zklamání
řek, že mě ochrání
jak věřit vikingu
že nepřijde plenit
nevstoupí jak do ringu
když bude chtít vejít
Pomoz mi sestřičko!!!
začaruj něhu
bojím se i maličko
seběhnout k břehu
sáhnout si do vody živé
bojím se sestřičko
až přijde ta chvíle

Povídání s Pánem Rihanem

29. března 2011  aria.z.elesmery      

Já jsem jen sama
já nejsem osamělá
Snad říkám slova příliš smělá
Má samota je spása
Já nezoufám si po příchodu domů
Já volám páni to je krása
mám čistý stůl i podlahu
Na stole sklenku vína
na zášť já nemám povahu
A úsměv není dřina
Vím Pane Rihane že býváš se mnou v mysli stále
Až správná doba nastane
příteli, řeknu jen pojď dále
Nyní jen děkuji a polibek posílám
Číče se věnuji, na tebe vzpomínám

Pán Rihan, Arie

29. března 2011  Pán Rihán      
V samotě bolesti poznáváš bolest samoty
a taky nalézáš klid míru a mír klidu.
Ty nikdy nejdeš sama.
Křikni.
To není ozvěna,víš ?
Jdu vedle tebe, odpovídám.
Slyšíš ?
Zpívám s tebou.
A nejsem sám
Ten dvojhlas znáš.

Už bude líp (Povídání s Pánem Rihanem)

7. března 2011 aria.z.elesmery 
    
V samotě bolesti své léčím
víš, samota mi svědčí
Teprve poznávám klidu mír a míru klid
A nechci lásku ten pomíjivý cit
Nazvu ji Neštěstí
Je plná bolesti
Sype ji po lukách, vnáší ji do domu
Zepředu
Zezadu
Cítím z ní pohromu
Je plná jedu s tím já nic nesvedu
Tak nastavím já slunci tvář a toulat se budu
Né, nejsem hříšník ani nemám svatozář
Jen k lásce zády se točit budu

Psaní milované sestře

Psaní milované sestře (aria.z.elesmery, 06. 12. 2010 )

V Chattanoga je také chlad...

Což nemáš tam teplý hrad?
Kdepak máš muže?
Proč jsi sama?
Což odjel někam bojovat?

Ach sestřičko...

Já z dálky suším Tvoje slzy
Proč musel odjet už tak brzy?

Ach milá...

I já jsem touhy zakusila
Vím, o čem sníš nad ránem
Vždyť máš být s Pánem Rihánem
Vaše těla propletená v keltské spirály
Jedno tělo
Jedna duše
Dvě propojené mandaly

Ach...

A Ty jsi sama
On někde dáli
Prázdné srdce
A oči
Pálí

Srdce bije jen vteřinami

Srdce bije jen vteřinami (ezi píše Pánu rihan, 06. 12. 2010 )

Je mi tak nějako chladno
v této opuštěné zemi
Sny mé končívají
příliš brzy nad ránem
Snad jen proto
aby se změnily
v myšlenky pošetilé
Tak srdce nebije
jen tiká vteřinami
Vše zdá se jaksi nekonečné
I zlom noci v ráno
V ráno co stejně přinese
den další pocity osamělosti
Neříkejte nejste sama
oba víme jak to je
a pak
také to odloučení se propadá
do roklin
které lemují cestu k Vám
V Chattanoga je také chlad
Není jen zvenčí
nepřízní počasí
Je to chlad vnitřního stýskání
Té nekonečné touhy
Počítám dny návratů
Dny se krátí
Myšleny jsou jak tenká přediva
Nit je slabší a slabší
Jen stěží ji provlékám jehlicemi
vzpomínek
Mám strach Pane
zda vás ten svetr bude hřát
Západní vítr přináší změny
Tak nějak věřím
brzy od tam začne vát
Očekávejte můj návrat

Pro Pána Rihán

10. listopadu 2010 | aria.z.elesmery | 
     
Tvůj hold já přijímám
Vítám tě a zdravím
V mé zemi tě ráda uvítám
to ze srdce ti pravím

Tvojí pomoc ráda přijmu
ve zlém okamžiku
Nikdy nic nás neporazí
když budem státi v jednom šiku

Slibuji, že nedotku se nikdy!
Vaší kliky zlaté
Jsi mužem milé sestry mojí
to pouto je mi svaté 

Já dosáhla jsem svého cíle
dneska už to vím
My spolu prožijem příjemné chvíle
Vždyť tys švagrem mým

Budete oba mí nejmilejší hosti
štěstí já poznám ve vaší společnosti
Až přijdou děti a já budu teta
Zlíbám jim ručky, po smutku bude veta

Do Alagaezie

Do Alagaezie (Pán Rihan, 09. 11. 2010 )

Královno mocná
Elesmery vládkyně
Klaní se před Tebou Pán Rihan
Aby ti dík svůj vyjádřil,
že sestrou zveš tu
které srdce svěřil.
Tu, které jeho láska patří
až do skonání dnů.
Pán Rihan, teď nabízí ti přátelství a pomoc,
když zloba objeví se na úpatí Beor
S tvou sestrou ruku v ruce sejdou z hor
by s tebou stáli v jednom šiku.
Jen na zlatou kliku nesahej do jejich srdcí
ta klika je druhým zařeknutá,
odejdeš z hlavou sklopenou a neobutá

Přiznání Arii z elesmery...

10. listopadu 2010 ezilifreda |                

Přiznání Arii z elesmery... (ezi.../je to tak.../, 09. 11. 2010 20:50)

Ne Arie, proč do ústraní
Proč plaché pohledy mít očí laní
Jen odčaruj sny co nepatří ti
Na louce trhej jiné kvítí

I pro tebe vykvete květ zázraků
i pro tebe bude nebe bez mraků

A slunce zazáří tak zlatě
Pohár jeho zlatý naplním
ti vrchovatě

Pij víno z vinic milenců
Zaplétej břečťany do věnců
Tichá a skromná ne v chrámu
ale pod oblohou
přej si svá přání
která přijít mohou

A nepřekračuj smutné řeky tok
To raděj skákej přes potok
a směj se moje milá

I já po dlouhé dny a noci tmavé snila
Věř mi
Než dostala jsem darů dar
Než oslovena slovy pár
Poprvé jsem se rděla
Teď tajemství milá sdělím ti
On celý mi patří
a já mu patřím celá

Ach Arie co říci, když sny máš pošetilé
Co říci té, milejší mi než milé
Lhát Arie se nemá

Jsem-li já vyvolená
Já jsem

Já jsem Rihanova žena

Psaní z Alagaezie

 
Proč chci mít tolik, když stačí mi málo?
Proč se mi sestřičko, zas o tom zdálo?
Proč sen co zdál se nad ránem
Byl spoután s Pánem Rihánem?

Vždyť nemiluji, toho muže!!!

 Já nechci toužit!
Chci jen spát…
Proč musím se v spánku do snů hroužit?
Po cizích krajích putovat…

Já chtěla bych mít malé obydlí
Pod vrcholky Beorských hor

Kam lidská noha nevkročí...

Kde jenom zvěř se usídlí
Tam nedosáhne lásky hladomor

Pomoz mi sestřičko kouzelnice!!!

Podej mi do rukou zlatou číš
Čarovný nápoj dej mi pít
Snad bylo by lépe překročit řeku
Srdce a touhy utopit

Ty víš...
Nechci se vrátit zpátky již…

  aria.z.elesmery

Arii i pro tu jenž ji jméno vzala

Arii i pro tu jenž ji jméno vzala (Ezi pro ...nejen - 15. 10. 2010 )

já?
A nutila Pána Rihan
vždyť to on vztáhl ruku...
A na co vojsko
na co v zbroji tolik pluků
a na co meč Artuše
a vím já? Co elfka tuše netuše
mi píše a co se domnívá???
Na co posílá slova ohnivá
a nač slzami smáčí líce
je Pán Rihan a já
a nic více
půjde, kam já půjdu
netřeba mi svodů
a netřeba nám dvěma ani doprovodu

Chceš sestrou mi být a podat ruku?
Proč tedy lásku moji chápeš jako svoji muku...

Odpověď Ezilifredě, z Alagaezie

Ezilifredo (aria.z.elesmery, 15. 10. 2010 )

Skutečné jméno elfka nikdy nevysloví
možná ho nezná ani, kdo ví...
Tak nenuť Pána Rihana
Tvá zkouška, mohla by býti prohraná

Nechci aby vybledla tvá bytost
nejen já bych pocítila lítost
Však dělí mě nekonečné vzdálenosti
od lásky i od radosti

Krásná Ezilifredo
dálka nás dělí jako mor
Ty jsi v zemi Chatanooga
Já pocházím od Beorských hor

Myslíš, že Pán Rihan by o lásku mou stál?
Věky, tu dálku za mnou by putoval?
I kdyby...
Pak...
Šla bys za ním s vojskem
vyzbrojeným meči, nebo kyji

A proklela celou Alagaezii
Zrodila by se zloba
závist
nedůvěra
Tak zemřela by Alagaezie
i Elesméra

Já raděj navštívím zemi tvoji
tam štěstí slzy moje setře
snad věčnost vzdálenosti spojí
Stisk našich rukou bude upřímný
jako sestra sestře

Dopis Arii, z Chatanoogy

(ezi...jen tak, 14. 10. 2010 )
no tak...
tak vyslov Arie své jméno
možná, že bude odstrojeno
dříve než já
v náručí Pána Rihana :-¨))
a za co a proč
chceš být stíhána
za to co nemáš?
a za to, že přeješ si
by vybledly mé stíny
snad netrápí tě splíny
lásky z prázdného poháru
jen rada
nesedej elfko
do ze snů utkaného kočáru
a...
to já s Pánem Rihanem
srdcem i tělem spývám
a nejsi tu
marně se kolem dívám...

a věř mi, patří mi každičká
chvilka toho blaha
a venku je chladno
tak ustroj se, jsi-li nahá...

Pán Rihan musí býti můj...

 (aria.z.elesmery, 14. 10. 2010 )

Pro pána Rihana
chci být i stíhána
Svatou inkvizicí
Pán tajemný a milující...
Ach..., pro pána Rihana
už nechci býti neznámá
Pro něho dopustím se zpronevěry
Já, Aria z Elesmery
Blednoucí stopy ať si hledá
krásná Ezilifreda
Mám ho já, ve svém náručí
a nahá...

Věř mi, jsem na vrcholu blaha

Chattanooga

Ezi.f, (Pán Rihan, 13. 10. 2010 22:56)

Kde z věže kostela bijí zvony.
Jen malý kousek proti vodě
po dláždění a dvorku štěrkem sypaném,
Tak tam je Chattanooga.
Tam neztrácí se spása. Tam se nalézá.
Lichá je každá žalu slza
Jen slzy štěstí rosí víčka.
Slza tam polibkem se stírá.
tam radostí se srdce svírá.
V červeném na stole svítí svíčka.

Vzkaz pro ¨Pána Rihan

Vzkaz pro ¨Pána Rihan (ezi.f, 13. 10. 2010 )

Pán Rihan, odvezte mne
tam, jak jste to říkal?
Do Chatanoogy?
Je to daleko a je to proti času,
možná tam, pane,
najdeme poztrácenou spásu.
Bijí tam zvony
tak jako z věže onoho kostela?
Tu slzu poslední
tu jsem už zastřela.

Hříchy mi šeptáš

Hříchy mi šeptáš (Pán Rihan, 09. 10. 2010 )

Hříchy mi nešeptej
hříchy mi křič
volej je nahlas v nocích
kdy nehledá se sen
v dotycích něžně odvážných
zhýralých až se tají dech.
Ještě je cítím na prstech.
Anděli Ty můj nestrážný
v nocích kdy sen se nehledá
zůstaň mi strážným ďáblem.
To se dá.

Hříchy ti šeptám

Hříchy ti šeptám ( e z i , 08. 10. 2010 )




Hříchy ti šeptám
Potají

Co ve snech se nezdají
ni v nocích zhýralých

Hledáš je všude
v dotecích odvážných

A já jsem tvůj anděl

Tvůj anděl
nestrážný

Noční, fernetová...

Právě jsem přišla z hospody

né,
jen ferneta dala jsem si kapičku
jen tak doma
pro radost v srdíčku
a čekám na na svoje Rajčátko
co vrátí se za krátko
uvaří mi kafíčko
řekne mi moje Janičko
a potom směle
přilehne ke mě do postele
a vyprávět bude mi příběhy dávné
co staly se kdysi, na zemi

Vám, však už neřeknu víc
však víte, co chtěla jsem říct...

Dnes nežádám o pomoc
jen přeji vám dobrou noc
a lásku z dob dávných
tak,
jak
jsem
ji
poznala

Atmosféra starých věcí

Miluju staré půdy
a truhlice, dávno neotevřené
já klidně poženu své brdlavé údy
po schodech, když na půdu jsou dveře pootevřené

Pak s úctou si prohlížím album starých fotek
zasněná zkouším prsten s rubínem
Já cítím starých časů dotek
příbuzní, by prohnali to komínem

Všem neviňátkům

   
Já vím, že bylo to, jest a zase bude
zlí lidé jsou zkrátka všude
Já však ptám se PROČ???
Proč tráví děti
jejich vlastní máma
Proč týrá děti bitím z rána
až do večera je hladem trápí
A lidé kryjí zraky kápí
dělají že nic se neděje
Kam zmizela láska, víra, naděje...
Nechápu tohle, na mouvěru
že najdu kotě v kontejneru
a štěně pohozené v lese
Tak sakra lidi!!!
Probuďte se!!!
V případech mnohých
stačilo jen se dívat kolem sebe
A zachrániti dobré nebe
Honzíka, Filípka, Terezku, Aničku
a spoustu dalších neviňátek
Stačilo možná jenom vyjít z vrátek
a jedním telefonem na sociálku, policii
nenechat drobotu nějaké zmiji
Ať je to ptáče, pes, či kočička
chlapeček, nebo holčička
slepec či vetchá babička
Ti všichni chtějí lásku, pohlazení
Stačí jen nezavírat oči
Nebránit se probuzení !!!

Chceš spatřit štěstí?

Veliký hrneček s bílými puntíky
krásně mi voní v něm lahodné bylinky
Oběma rukama jeho bříško obejmu
A zasním se...

Tak jako když jsem byla malá
a na princezny si hrála

Zasním se po druhé...
Přikápnu kapku slivovice k bylinkám
Já vím, že se to nemá
Ale je tu zima

Zasním se po třetí...
Otevřu knížku mladé básnířky
Začtu se do krásných slovíček
A malou škvírkou pod dvířky
uvidíš štěstí a zelený hrníček

(S díky Ezilifredě)

Klubíčka života

Nitku po nitce
klubíčko za klubíčkem
splétám

Cinkají jehlice...
Jako dva rytíři ve zbroji
Jak Ovčí babička v pohádce
Ať chutě nahlédne
kdo vlka se nebojí

Barevná klubíčka
tak jako duha
Nitka se odvíjí
první i druhá

Košíček s klubíčky
Babičky písničky
Vesnička
která mi byla tak blízká
Však řeka života
klubíčka odmotá...

A mě, se babičko
po Tobě stýská

Čas Dušiček

Čas dušiček

Čas svíčiček

Čas vzpomínek

Čas slziček

Za duše zkřehlé
Za duše nejbližších
Co v chvílích nejtěžších
jsou stále s námi

Za duše babiček s pekáčem koláčů
Za duše matiček tiše si popláču

Tisíce světýlek, na cestu svítí
maličký plamínek a spousty kvítí

Zvláštní je dnešní noc

Tajemná...

Mrazivá...

Mé srdce jak plamínek
stejně se zachvívá

Úsměv

S úsměvem jde všechno líp
je stará pravda, žádný vtip
Nevíme nikdo dne ani hodinu
snažme si užít každičkou vteřinu

Mé srdce bije pro pejska a kočičku
Pro pár dobrých přátel
kytaru, písničku
Pro brášku a maminku
Ti jsou mI nejbližší
vždy najdou chvilinku
vždy pláč můj utiší

Pro domov, krajinu
Vinu i nevinu
V potůčku pro mřenku
Pro hodnou stařenku
Pro výlet do Šárky
Pro mámy s kočárky
Pro slunce, pro měsíc
Pro kluka z Nemanic
Pro radost ze slunka či z deště
a kdoví, pro co ještě...

Pro vše je nutné, málo kdo tuší
úsměv a věta dnes Ti to sluší

Úvaha o životě a smrti

Já například, nikdy bych se nezabila
neb maminku bych tím jistě zahubila
Né, není to jen fraška
zaplakal hořce by můj mladší bráška
Ať přeberu vše zdola i zezhora
zarmoutila bych i kamaráda Viktora
Neb 20 let již se mnou kamarádí
tenkrát jsme ještě byli mladí
Nesetkávám se mnoho se slušností
víc hrubostmi mě lidé hostí
Nouze a Bída návštěvy své u mě střídá
nic platno, že dveře vlčák Blondi hlídá
Stejně si sednou ke stolu
někdy i svorně pospolu...
Na fenu křiknou "Na místo!!!"
Zabydlely se najisto...
I když to vím, že jde to z kopce
nepláču doma na pohovce
Nečekám na zázrak, ni na smrt
ten život není jenom na prd
Stačí i procházka do lesa
tam hned dušička zaplesá
Vím, říkáte si běž s tím do háje
lépe než dopekla je jíti do ráje
Tak neklesejme na mysli
Všem nám to jednou Pán Bůh vyčíslí...

P.S. Jestli má svět jí tedy do - slušně do zadele
Tak tedy směle vlezu do postele
Pak ať se stane to, co má se stát
Já na věčnosti budu sladce spát

Do nebe

Sedni a vzpomínej na maminku, má maličká
věř mi že vidí tě, nahoře z nebíčka
Nesmutni, neplakej, to nebyla by ráda
Trápí to maminku, když dceruška strádá
Nemutni, neplakej, však myslí na Tebe
pošli jí polibek nahoru do nebe

Smutný večer

Některé večery jsou plné smutku
vylezou příšery odevšad, vskutku
V almarách spící se kostlivci vzbudí
Prázdnota na duši strašlivě studí

Nevidíš na slunce, zmizelo nebe
smutek a samota děsivě zebe
Už není úniku, když člověk je na dně
pohltí tebe, počká i na mně...

Co je to duha?

Co je vlastně duha?
Jen přelud
odraz slunce, vody
Já raděj vlezu do hospody
sama
Jen sama sobě budu dělat druha
Růženka staví před nás mok pěnící
Sklenka první, potom druhá
zahání žal
kdopak by je počítal...

Co je vlastně duha?
Tak že jen nalámaná barevnice
Co v mlze si koupe líce
Vlastně je to podvodnice

Mé barvy dávno stářím zbledly
a duha bývá málo kdy
i moje oči věkem zšedly
už nedohlédnou na hvězdy
Tak otáčím svou duši zpátky
jak pany, jednu za druhou
Jdu hledat barvy do pohádky
a podívat se za duhou

Bible

Řekni mi maminko
copak to čteš?
co v staré knížečce obdivuješ?
proč knížku s křížkem
před světem schováváš?
co je to maminko?
čeho se obáváš?

Bojím se dcero má
lidského posměchu
že čtu si v bibli
pro duše potěchu
ta knížka s křížkem
dnes není moderní
lidé v nic  nevěří
a jsou si lhostejní

Až lidé přestanou
bibli číst úplně...
co potom maminko
na světě nastane?
jen závist a nenávist
bolest a trápení
za naše chování
svět se nám odmění

Neboj se maminko
vždyť tě to těší
ne každý člověk
na světě hřeší
předčítej prosím
ta moudrá slova
co čtou se od věků
znova a znova

Pro smutné anděly

Nezoufej děvčátko když je ti teskno
když nad hlavou havraní křídlo ti plesklo
poslouchej co ti tví přátelé říkají
jak zvou tě do houfu jak na tebe mávají

Rozhrň už závěsy stuchlinou páchnoucí
ať zmizí už temnota ty hřej se na slunci
dívej se na svět tak jako my-zvesela
vím že ti zahraje andělská kapela

Když andělům někdy do smíchu není
a černá hmota ničí jim snění...
jsme s tebou Anděli a když jsi v tísni
otevři počítač a honem nám písni

Vzpomínky na dětství

Vzpomínám si na chaloupku v malé vesničce
jezdívala jsem tam ráda ke své babičce
voněly tam buchty, kyselo a bramborák
pro uhlí se chodívalo dolů pod barák

Pod zahrádkou za plotem tekl potok malý
a tam jsme si s dětmi ze vsi spokojeně hráli
pod kořeny vrbičky lovili jsme rybičky
někomu občas ráček chytil ukazováček

Zmáchaní a unavení, domů se nám nechtělo
babička nás volávala hnedle jak se setmělo
do postele zahnala nás,  velké raubíře
ta vesnička jmenuje se krásně...
Uhlíře

O lidské duši

Co je to duše?
Jen mlhavý opar který v těle přebývá
A proč jí nevidím?
Protože je křehká, tak se ukrývá
Ona se bojí?
Nebojí, jen nechce býti spatřena
Je škaredá? Nebo stařena?
Ošklivá?
To věru není, však jsem si velmi jistá
že duše lidská není vždy jen čistá
Tak duši lze ušpinit?
S takovou duší lze se narodit?
Při zrození člověka duše vždy bez poskvrny je
však záleží jen na něm jak o ní pečuje
Hříchy člověka na duši se odrazí?
Jak poznáš zlo?
Kde se zobrazí?
Hříchy se přeci v očích zobrazí
pohled do zlých očí až v kostech zamrazí
Je možné duši odpomoci
by zlo nemělo ji již ve své moci?
Jen člověk sám se musí kát
všeho zla se varovat
konat dobro v každé době
by s čistým svědomím žil
a s čistou duší spočinul
i v hrobě...

Dvě stejné ženy

Jsme dvě stejné ženy...
jedné matce narozeny
v jeden den a v jedné vteřině
k stejnému prsu přiloženy
spáváme spolu v jedné peřině

Jsme dvě stejné ženy...
však různé máme přátele
první vzývá v masce noci
tajemné síly ku pomoci
druhá s láskou vstává vesele

Jsme dvě stejné ženy...
tak proč jsme každá tolik jiná?
jedna je pilná od časného jitra
druhá je líná, vše až zítra
kdopak mi vysvětlí čí je to vina?

Jsme dvě stejné ženy...
obě jsme jedna dcera jedné matky
nemůžem být jedna druhou vyhoštěny
jsme v jednom těle dvě různé ženy
svádíme boje, jsou to jatky

Jsme dvě stejné ženy...
každá máme v duši citů změť
kdy budem jedna druhou políbeny?
jsme stejné a tak jiné ženy
kde najdu Bože odpověď

Rodiče a děti

Někdy myslím na své dětství
když jsem byla maličká
maminka dřela v hospodářství
já hlídala jsem bratříčka

A přece lidé milí
maminka si pro nás našla chvíli
i když měla těžkou práci
věděla že nezájem se nevyplácí

S bratříčkem si povídala
se mnou si zazpívala
pohladila vlásky
dělala to z lásky

Dítě všechno jinak vnímá
jeho dušička je jiná
ví kam chodí skřítci spát
s vílami si chodí hrát

Rozvíjejme v našich dětech
fantazii,tvořivost
časem nám tu péči vrátí
budou nám jen pro radost

Až nám vlasy stářím zbělí
obavy mít nebudem
nezůstanem osamělí
po žebrotě nepůjdem

Touhy přání

Nepatřím do tohoto století
je to snad prokletí našeho rodu šlechtického
já i má matka chtěly bychom návrat do života
století šestnáctého

Žila bych v horách...
chovala zvířata...
pekla bych chleba...
hladila koťata...

Sbírala bylinky a lesní plody
poklady našich krásných hor
zahnala koníka do ohrady
když zdola ze vsi z kostelíka
zaslechla bych chór

Já s matkou, spolu ve svornosti
pečovaly bychom o náš práh
a bratr s mužem
chodili by kovat koně po horách

Kovářská víheň a chlebová pec
pod kamny v ošatce sedí husa na vejcích
žádný kvalt a ze stresu klec
kolem jen láska, mír a smích

Tak se snažím lásku a mír držet doma
smích vůkol lidem rozdávat
křížek udělám  než zkrojím pecen chleba
vím, nelze myslet na návrat

Navádění k lumpárnám

Dnes mám vcelku milý den
i když je mi zima
jak chlapec partou naveden
i ve mě čertík dřímá
mám chuť se městem rozběhnout
na zvonky lidem zvonit
s kytarou do knajpy usednout
a se štamgasty popít
už slyším: Tak se chová žena?
Měla by jsi se ovládat!
A být jak Eva z ráje vyhošťená?
na smích si žádost podávat
Žiji svůj život teď  a tady
když mám chuť na smích chci se smát
a prožít život bez nálady?
nechci se slepým stádem stát
Tak přátelé mí, pojďte se mnou
a na to berte zřetele
že blbnout budem jako malí
a budem skákat s postele
až vezme na nás soused koště
že hlučíme a rušíme
my odbydem ho tímto prostě
že se rádi bavíme.

Voják a matka


Proč chceš být vojákem?  Ptala se máma
chci pušku s bodákem, hodnost kapitána
jen v první linii budu vždy stát
ničeho, nikoho nechci se bát

A co tvé svědomí? Dí máma dál
Střelil jsi vojáka co proti tobě stál
nebo ho zezadu zbaběle popravíš?
copak mi na tohle chlapče můj odpovíš?

Vojáci, mámo v poli se bijí
kdo střelí dřív, toho nezabijí
Výstřely kolem a válečná vřava
vítěznou armádu nemine sláva

Jak myslíš chlapče můj, já jsem jen žena
i vítězná armáda může být poražena
jak kulku zbloudilou "cosi"zabít nutí
vítězné vojsko čas uvrhne v zapomenutí

A co mi na to teď odpovíš synu?
než dožít se porážky ať raději zhynu
Až pohltí mě studená bezedná jáma
nezapomene na mě má zlatá máma

O víně nevinně


1 Hour of Scottish Music and Celtic Music